Nejprve nebyli a potom byli… Tak by se dala shrnout vyjádření Vladimira Vladimiroviče Putina o aktivitě ruské armády při nepokojích na Krymském poloostrově, o kterém už si dnes ani ukrajinská strana nedovolí tvrdit, že není ruský. Podobná slova zaznívají i dnes. Vladimir Vladimirovič – stejně jako před několika měsíci – tvrdí, že noha ruského vojáka ani jeho kalašnikov na divokém ukrajinském východě není.
Ukrajina se před několika měsíci ocitla v situaci, o které by čeští a slovenští historikové mohli psát vagóny odborných statí. Mohla se buď vydat československou cestou číslo 38, a pak by z Ukrajiny nezbylo více než „Protektorát Kyjev a Žytomyr“, nebo se mohla pokusit o uhájení vlastní nezávislosti. Ano, stovky mrtvých separatistů během jednoho dne by měly každého všímavého člověka nutit se zamyslet, ale nikoliv pohoršovat! Ukrajina totiž projevuje jen svou vůli existovat, žít a fungovat. Evropa by neměla ve 21. století znovu snášet imperialistické choutky jakékoliv země, jejíž demokratické principy již bezpochyby vzaly dávno za své.
Útěchou pro nás všechny může být fakt, že laxnost západních mocností, kterou okusilo Československo v nešťastném roce 1938, Ukrajina zřejmě nezažije. Vedle mediální války, manipulující s davy na jedné i druhé straně ukrajinsko-ruské hranice, se objevila i válka ekonomických sankcí. Ta bude bezesporu více či méně bolet nejen Ukrajinu a Rusko, ale i Českou republiku, která za poslední dekádu objem exportu do Ruské federace takřka zdesetinásobila a zřejmě se dočkáme v brzké době i stejně rychlého poklesu.
Přes všechny otazníky, které se vznášejí v tuto dobu nad ukrajinsko-ruským problémem, bychom neměli zahodit zkušenosti z naší nedávné historie. Žijeme v Evropě, která si už mnohým prošla a měla by ukázat světu, že doba, kdy státy rozšiřovaly své hranice na úkor menších států dle libosti a vlastní potřeby, je dávno pryč.
Marek Hruška, Sp
Žádné komentáře:
Okomentovat