EVROPA URČITĚ!

18. Ačkoliv přes numerologii a podobné disciplíny jsou v Magičnu! úplně jiné rubriky, nezbývá mi, než svůj článek tímto číslem začít. Na rozdíl od kartářů, astrologů a všech ezobytostí toto však nepoužiji jako prostředek k dalšímu zkoumání, ale jako čistý fakt.

18. Tolik procent právoplatných českých voličů se rozhodlo o volebním dvoudni 23.-24. května tohoto roku jít k volbám. O svá místa v europarlamentu se utkalo mnoho stran a hnutí – výběr to byl tentokrát opravdu četný a plný mnoha kontrastů. Eurooptimisté proti euroskeptikům, konzervativní strany proti těm antisystémovým, nebo ti, kteří si nemyslí nic proti těm, kteří vědí všechno nejlépe… A do toho ještě hlasy těch, kteří odmítají koncept Evropské unie od základu a donekonečna vytahují populistické argumenty o pomazánkovém másle nebo o držení zbraní, anebo těch, kteří EU považují za nesmyslnou a zbytečnou. Vzhledem k tomu, že jsem tyto hlasy zaznamenal i na naší škole, rád bych na ně reagoval některými svými pohledy na věc. Rozhodl jsem se tedy sestavit seznam několika tezí, proč podle mě stojí za to být členem EU, a proč by bylo dobré v budoucnu pokračovat ještě dál.

1. MÍR, MÍR, MÍR!

Nejprve dovolte krátký pohled do dějepisného sešitu. Nedávné západoevropské dějiny jsou krvavých konfliktů plné. Ať už se podíváme na Napoleonské války, Prusko-francouzskou, či Prusko-rakouskou válku, boje v koloniích (Búrská válka), nebo konflikt na Krymu a obě světové války, jsme svědky celoevropského soupeření o moc, území či nerostné suroviny. Vytvářely se nejrůznější koalice s cílem zničit soupeře a stát se hegemonem v oblasti. S tím však učinil přítrž konec 2. světové války. Pokud vše půjde dobře, příští rok oslavíme sedmdesát let míru v Evropě a to je v kontextu světových dějin opravdu hodně! Nutno uznat, že velkou část tohoto období pokryla Studená válka, která sice nebyla válkou v pravém slova smyslu, ale za to působila jako tmel, kterým se západní společnost sbližovala. O to pozitivnější je fakt, že pád SSSR jako přirozeného nepřítele evropskou integraci nerozložil. To že se problémy začaly řešit u jednacího stolu a vzájemnou spoluprací, je základním pozitivem všech stupňů integrace (počínaje Evropským společenstvím uhlí a oceli a Evropskou unií dnešního typu konče).

2. KRIZE A JEJICH ŘEŠENÍ

Další nespornou výhodou EU je možnost koordinovat společný postup v oblastech, které v minulosti působily spíše jako třecí plochy, jež narušovaly vzájemné soužití. Zářným příkladem budiž nedávná hospodářská krize. Ta byla velmi často srovnávána s velkou recesí 30. let minulého století, a pokud bychom měli najít nějaký rozdíl, tak to bude dle mého názoru postup v jejich řešení. V třicátých letech bylo zájmem každého státu především “hrabat na svém písečku” a pokud možno co nejvíce poškodit státy okolní - např. vytvářením celních poplatků. Tato politika však všechny zúčastněné jen více a více ruinovala. Východiskem nemohlo být nic jiného než válka, poněvadž až zbrojení recesi ukončilo. A nyní do prudkého kontrastu postavme řešení krize po roce 2009. Organizace nesčetných summitů, společný postup, společná řešení. Záchranu Řecka a dalších jižních zemí nemusíme vidět jenom jako přítěž, ale také jako obdivuhodný příklad společné evropské sounáležitosti. Bylo by snad něco takového možné před osmdesáti lety? Určitě ne!

3. EU musí být silná

Pokud nám Evropanům něco nechybí, tak je to sebevědomí. Ustrnuli jsme v kolonialistickém myšlení, že kolem nás musí celý svět panáčkovat, že jsme majitelé konečné pravdy - víme všechno nejlépe a vůbec nejlépe víme, co svět kolem  nás potřebuje. Realita je ale bohužel/naštěstí někde jinde. Už při pohledu do atlasu je však jasně patrné, že vedle Asie a Afriky se vyjímáme jako trpaslíci. Ačkoliv si stále některé evropské státy udržují vliv ve světě (zejména Francie v některých částech Afriky), vliv jednotlivých evropských zemí stále slábne a jediným způsobem, jak tento trend zvrátit, je vystupovat jako jeden muž. Evropa si udrží vliv ve světě jen právě tehdy, když bude promlouvat jedním hlasem. Pokud si má Evropa zachovat pozici silného světového hráče, je podle mě třeba v procesu integrace Evropy jít ještě dál.

4. Výhody pro každého z nás

Ne, nepatří sem jenom na mnoha místech omílané dotace. Studentské programy ERASMUS nebo Commenius dávají studentům dříve netušené možnosti. Díky Schengenskému prostoru můžeme cestovat, kam chceme, a na hranicích nikoho nezajímá, co si s sebou vezeme. Pro nás – dnešní mladou generaci – je to naprosto normální, nicméně před 25 lety bylo něco takového absolutně nemyslitelné. Navíc  se podle všeho blíží zrušení poplatku za roaming.

5. V EU máme silné místo

Častý argument proti EU vychází z typické české “malosti”. Názory, že naše europoslance stejně nikdo nebude poslouchat, a že je tudíž zbytečné tam někoho posílat, pramení z mýtu o trpitelském údělu českého národa. Ale o tom snad někdy jindy. Místo toho několik konkrétních čísel pro srovnání.

Země	Počet europoslanců
Česká republika	21
Rakousko	18
Finsko	13
Švédsko	20

Je sice pravda, že mezi 751 europoslanci je jednoduché se ztratit, avšak ze srovnání se zeměmi, které patří do nejtužšího jádra Evropské unie, vycházíme jako početně silnější! Teď už je to jen na konkrétních europoslancích, ale zatím se zdá, že jsme do europarlamentu vyslali až na výjimky (M.Ransdorf) kvalitní kandidáty.

Jak je zřejmé z výše napsaných řádků, jsem eurooptimista. Pochopitelně ale nemůžu nevidět chyby, které s sebou Evropská unie nese. V první řadě je to nulová vymahatelnost nastavených pravidel, které se týkají zejména rozpočtové kázně. Sice většina evropských zemí schválila fiskální kompakt, to však nezabraňuje zemím jako Itálie, Francie nebo Řecko dál se vesele zadlužovat. Pokud tedy Evropskou komisi čeká v tomto volebním období nějaký úkol, pak razantně v tomto směru zakročit.

Je jasné, že o Evropské unii a jejích chybách a přednostech by mohlo být popsáno celé Magično! a stejně bychom se nedobrali cíle. Na mnoho podstatných věcí (populistické kauzy typu pomazánkové máslo nebo tikající bomba přistěhovalců v EU) pochopitelně nevyšel prostor a některé důležité otázky jako např. suverenita země v procesu integrace by byla na několikahodinovou filosofickou debatu. Každopádně tento článek chci uzavřít jednoduchým sloganem. BÝT V EU MÁ SMYSL!!!

Ondřej Elbel, Sp