Vážení čtenáři politické rubriky našeho plátku, omluvte prosím na první pohled stupidní otázku, po jejímž vyřčení se zřejmě budete divit, jak jsem se mohl na tuto vzdělávací instituci vůbec dostat, když mi unikají i tyto základní pojmy. Mohu vás však ujistit, že odpovědět na tuto otázku není zdaleka tak triviální, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ono totiž záleží na tom, kde danou otázku položíte. Pokud máte dostatek odvahy, zkuste zajít za některým pravidelným zákazníkem v Jitřence a zeptejte se ho těmito slovy: "Dobrý den, omluvte mě, že vás obtěžuji, ale mohl byste mi poradit? K ČEMU SLOUŽÍ DEŠTNÍK???" Dotyčný by se na vás zřejmě podíval nejdřív nechápavě, a pak by vás zjevně poslal do těch míst, která tady raději nebudu vypisovat…
Kdybyste ale tu samou otázku položili někomu na Tai Hang Road,
zřejmě by vám dosti zdvořile opáčil: "Deštník je zbraň hromadné
obstrukce!" Tuto odpověď by však zase nečekal kdekterý Středoevropan,
proto se sluší na těchto řádcích stručně popsat, o co tady vlastně jde.
Výše zmíněná Tai Hang Road se nachází v Hongkongu – intuitivně
snad každý ví, že Hongkong se nalézá v Číně. To ovšem není úplná pravda.
Hongkong je přístav, který sice Číně patří, ale reálně se jedná o takový
"stát ve státě". Přístav si totiž drželi od dob tzv. opiových válek
Britové – ti také městský stát spravovali až do roku 1997, kdy Hongkong na
základě dohody předali Číně. To, jak bude Hongkong vypadat po odchodu Britů, se
řešilo již od osmdesátých let – tehdy do procesu výrazně zasáhl známý čínský
reformátor Teng Siao-pching. Tehdy došlo k pozoruhodnému kompromisu, kdy se
Čína zavázala dodržovat nový řád: jedna země, dva systémy. Hongkongu měl být
ponechán jeho kapitalistický i demokratický status! To všechno mělo být
obyvatelům Hongkongu zajištěno až do roku 2047. O svobodných volbách si mohou
obyvatelé Číny jinak nechat jenom zdát, a proto situace vzbuzovala velká
očekávání.
Samotné rozdělení podnítilo masivní protesty, které ovšem časem
utichly. To, že Hongkong má demokratickou tradici, ale naplno vyšlo najevo
teprve nedávno. Centrální vláda Čínské lidové republiky se totiž stále více a
více snažila v posledních letech dávat najevo, že o nějaké demokratické
principy v Hongkongu nestojí. Vrcholem těchto snah byl nedávný návrh, aby si
obyvatelé Hongkongu při volbách vedení města "nemuseli vybírat" z
pestré škály kandidátů, ale byl jim výběr proveden centrální vládou – takto by
byli vybráni přibližně tři kandidáti, ze kterých by se až volilo. Toto se
samozřejmě studentům z Hongkongu vůbec nelíbilo, což potvrdili zřízením
speciálního hnutí Occupy Central with Love and Peace.
Pokud by se vám někdy zamanulo okupovat Hongkong, tak teď čtěte
mimořádně pozorně – je to až směšně jednoduché – jen sehnat pár set tisíc
studentů a posadit se na hlavní ulici Harcourt Road. Samotný Hongkong má totiž
tak úzký průměr, že ucpání jedné dopravní tepny znamená zastavení oběhu v těch
ostatních. A právě to se v druhé polovině září podařilo, pod vedením Bennyho
Taie, hongkongským aktivistům. Tato událost konečně přitáhla na Hongkong
pozornost celého světa.
Jak ale zareagovaly lokální autority vládnoucí s podporou Pekingu?
Slzný plyn a další nástroje policejního potlačování, což upoutalo pozornost
zbytku světa ještě více. Protestovat ve východní Asii není žádná legrace (s
velkou mírou nadsázky se ptám, zda právě to není příčinou slabého výsledku
tamějších občanských protestů?), protože tam nemusí demonstranti čelit pouze
pořádkovým silám, ale také nepřízni počasí v podobě monzunových dešťů. Na toto
ale byli protestující (podtrhuji, že zdaleka NE JENOM studenti!) připraveni, a
tudíž byly deštníky samozřejmostí – toto zodpovídá otázku, proč jsou deštníky
považovány za nástroje hromadné obstrukce! Neboť kromě chránění se před deštěm
je dav používal také jako štít před policejními útoky…
Jaké z toho všeho plyne poučení? I kdyby Alena Zárybnická na ČT
hlásila nulové úhrny srážek, deštník si raději vezměte – nikdy nevíte, kdy ho
využijete. A v souladu s tématem tohoto čísla… na barvě nezáleží…
Ondřej Elbel, Ok
Žádné komentáře:
Okomentovat