Poslední tah štětcem a je hotovo. Pohledem zhodnotím výtvor, na
kterém jsem pracovala posledních pár hodin. Není to nic výjimečného, ale vyjadřuje
přesně to, co jsem chtěla. Vyjadřuje mé pocity. Změť barev, které do sebe narážely
a vzájemně se pohlcovaly.
Již dávno jsem zjistila, že barvy mohou ukazovat, co člověk cítí a
čím si prochází. Jako malířka mohu své pocity vzít a hodit na plátno, kde mě už
nebudou tížit tolik, jako v mé duši. Popadnu svůj právě namalovaný obraz a
hodím ho na hromadu mých dalších výtvorů, i když dobře vím, že barvy ještě ani
nestihly zaschnout… Vezmu další plátno a štětec a dám se znovu do práce.
Ani nevím, co chci malovat. Je to, jakoby mě má ruka ovládala. Štětec
se hbitě pohybuje po bílé ploše a zanechává za sebou dlouhé šmouhy barev.
Chci vybít svůj vztek, použiju červenou. Barvu krve, války a vášně.
Chci ukázat svůj smutek a zklamání, a tak už má na plátně své místo i černá
barva.
On už měl dávno přijít. Štětec se třepí pod zelenou. Řekl, že se
vrátí brzy. Znovu použiju červenou, ale tentokrát ještě agresivnější odstín, než
před chvilkou.
Barvy se na sebe vrství a spolu vytváří nové a nové odstíny.
Pomalu už není na plátně místo, kde by nepřistál můj štětec, ale i přesto nepřestávám.
Nevím, jak dlouho už maluju, ale konečně pocítím, že je mé další
dílo hotovo.
Rozhlédnu se kolem sebe a vidím ty samé barvy na stejných
plátnech. Všechny mé obrazy jsou stejné – plné vzteku a smutku.
Už je to dlouho, co jsem ho viděla odcházet s batohem na zádech a
s příslibem, že se brzo vrátí domů. Nevím, jestli ho ještě někdy uvidím, nebo
to tenkrát bylo naposledy, ale vím, že nepřestanu čekat.
Moje myšlenky a pocity se mísí. Vztek z toho, že se ještě
nevrátil. Strach z toho, proč se ještě nevrátil. Naděje, že se ještě vrátí.
Jediný způsob, jak tyto emoce ventilovat a taky jediný způsob, který znám, je
malba na plátno.
Na podstavec postavím další plátno a do ruky uchopím štětec…
Dagmar Tomášková, 2.B
Žádné komentáře:
Okomentovat