Červená… Docela populární barva. Také je to barva krve. A jak už
se občas stává, v mnoha situacích se krev nahromadí na jednom místě. U člověka
si těchto situací můžeme všimnout poměrně často, zejména pak v oblasti
obličeje. K tomuto druhu prokrvení dochází zcela běžně – ať už po podání
nadměrného fyzického výkonu, v rozčilení či prostě ze studu. Tento jev pak
nenazveme jinak, než jako pýření nebo červenání se. Člověka zažívajícího právě
tento stav velmi často srovnáváme s rakem. Přesto, že rak červenou barvu
nepřipomíná ani zdaleka, není toto tvrzení od věci, neboť rak po běžné tepelné
úpravě vařením opravdu zrudne. Tato skutečnost dokazuje, že zažité přirovnání
červený jako rak vychází z ověřené zkušenosti, tudíž není holým nesmyslem, což
je jistě potěšující. Co už však tak potěšující není, je fakt, že mnohá zažitá
tvrzení naopak jakýkoliv smysl postrádají. Tato tvrzení pak pouze rozšiřují
mylné informace, vedoucí k nejkřiklavějším biologickým omylům. A právě těmito
omyly se bude tento článek zabývat…
Když někdo někoho nazve slizkým hadem,
většinou tím míní narážku na jeho "slizké" charakterové vlastnosti.
To je však naprostý nesmysl, neboť kůže těchto plazů je dokonale suchá a do
slizkosti má opravdu hodně daleko. Proto byste tuto narážku měli chápat spíše
jako upozornění, že by bylo vhodné použít hydratační krém. Populární je také
nadávka "Ty zmije jedovatá!" – v tomto případě už alespoň pravdivá,
poněvadž zmije, koho by to napadlo, jedovatá je. Její jed je velice prudký,
nicméně za zmínku stojí, že vzhledem k velmi malému množství tohoto jedu není
ani trojí uštknutí pro člověka smrtelné. Proto není nutné se těchto zmijí
(lidí) jedovatých nějak zvlášť obávat, přestože dokážou působit problémy a
komplikovat život.
Pokud jste někdy byli osloveni jako
husa, rozhodně to neberte nikterak zle. Naopak, je to jednoznačný kompliment.
Pro svou inteligenci byly v minulosti využívány stejně, jako dnes hlídací psi.
Například ve starém Římě střežily chrámy, a byly také náležitě uctívány. Čeleď
vrubozobých je společně s koňmi, psy a kočkami výjimkou mezi domestikovanými
zvířaty: na rozdíl od ostatních zvířat totiž za tisíciletí domestikace
neztratily nic ze své inteligence. Teď už víte, jak toto oslovení chápat. S
krávou nebo volem už to ale bude horší – tady už vám váš biologický přehled jen
tak nepomůže…
Až vám někdo řekne (pokud to ještě
neudělal), že jste krkavčí matka, nastala ta pravá chvíle nadmout se pýchou a
cítit se polichoceně. Krkavci jsou totiž známí svou velice vzornou – mezi
ptactvem velmi nadstandardní – péčí o mladé. Partneři tvoří také stabilní páry,
což je rovněž příkladné. Mimo jiné jsou krkavci mezi ptáky opravdovou špičkou
inteligence.
Jistě jste již od někoho někdy slyšeli,
že se chováte jako hyena. Pokud ne, nic si z toho nedělejte – teď už si to
budete moci říkat i sami, až se budete chtít pochválit. Nazvat někoho hyenou je
dalším biologickým komplimentem, tentokrát označujícím vysoké společenské
cítění, šikovnost, vytrvalost či vlastnost nechat někoho napást se na vašem
úspěchu. Ironie?
Nikoliv! Hyeny žijí naprosto spořádaným
rodinným životem, často bychom si z něj mohli brát příklad. Jejich potravu
tvoří z 85% zvěř, kterou samy organizovaně uloví (jsou schopny štvát kořist
rychlostí
Jestli od někoho uslyšíte, že jste
zpocení jako myš, zřejmě tím chce daný člověk vyjádřit obdiv nad vaším trikem,
které setrvává suché, zatímco jeho je s nejvyšší pravděpodobností pořádně
propocené. Nemusíte si tedy dělat starosti se zápachem z podpaží, neboť být
zpocený jako myš vlastně znamená nebýt zpocený. Pokud to ta osoba však myslí
skutečně vážně, měli byste si začít dělat starosti o vaši termoregulaci. Myš
totiž nemá naprosto žádné potní žlázy, a to by u člověka znamenalo opravdový
problém…
Pocení nastává většinou v horku. Když
je však naopak zima, má člověk potřebu se zahřát. A mnoho lidí (vás nevyjímaje,
tak se nevymlouvejte) nenapadne lepší způsob, než tak učinit vypitím větší či
menší dávky alkoholického nápoje. Kýžený efekt se sice dostaví, ale jedná se
sprostý klam (a také důvod, proč každým rokem umrzá v ulicích tolik
bezdomovců). Po požití alkoholu sice opravdu máme pocit většího tělesného tepla,
nicméně pouze proto, že se tím zvýší naše tepelné ztráty! Alkohol roztahuje
cévy a z těch pak uniká větší množství tepla. A protože tepelné receptory máme
na povrchu kůže, zachycují toto unikající teplo, následkem čehož vyhodnotí, že
i nám je větší teplo. To však může platit na povrchu kůže, nikoli v našem těle,
odkud toto teplo uniká. Proto, než se v zimě zase napijete alkoholu za účelem
se zahřát, pamatujte, že je dobré se ujistit, že máte alespoň svetr, aby vám to
teplo neunikalo tak rychle (po požití se už to většinou zjišťuje velmi
obtížně). Svetr se také může hodit, až vystřízlivíte a zjistíte, že vám je opět
zima. Nebo ještě lépe – zkuste si vzít i bundu a pro změnu nepít vůbec, uděláte
si tím službu… jednou si pak možná poděkujete.
Teď, když jste získali základní výbavu
biologických vědomostí do života, jste již připraveni na většinu situací, které
mohou v souvislosti s tímto tématem v životě nastat. Už víte, jak jim správně
porozumět a co si z toho vyvodit. Tím se vyčleňujete od nezasvěcené většiny,
což jasně hovoří ve váš intelektuální prospěch.
A malá fyzikální tečka na závěr. Pokud
vám někdo "ironicky" oznámí, že jste středem vesmíru (nebo se tak
chováte), má naopak paradoxně pravdu – z hlediska fyziky. Bohužel je jím však i
on, tedy… každý jeho atom. Střed vesmíru totiž tvoří každý možný bod, který se
v něm nachází. Být si vědom tohoto vědeckého poznatku je dobrá věc, vaše ego
vám to však zrovna nesníží. Proto i přesto, že vám někdo říká něco, co vy už
dávno víte, by nebylo na škodu se nad sebou trochu zamyslet…
Biologické informace tohoto článku jsou
čerpány z přednášky pana profesora Netušila – Opravník nejkřiklavějších
biologických omylů. Pokud vás článek alespoň trochu zaujal, určitě se přijďte
podívat také na následující přednášku na téma omylů.
Daniel Carbol, Sx
Žádné komentáře:
Okomentovat