ROZHOVOR - BARVITÝ ŽIVOT PANÍ MANOVÉ

Vyzpovídat někoho z učitelského sboru se pro naše periodikum pomalu ale jistě stává obligátní záležitostí. Jelikož jsou tématem tohoto čísla barvy, nemohli jsme zvolit nikoho jiného než nota bene nadšenou výtvarnici paní profesorku Kateřinu Manovou. 

Jak se dneska máte? Jste po prázdninách stále svěží a plná energie? 

Dneska (30. září) je to celkem v pohodě, protože mám krátký den. Ty jsi taková ta třešnička na dortu na závěr s tím rozhovorem. 

Je pravda, že prázdniny člověku opravdu hodně pomohou nasbírat energii a dát se zase dohromady, jelikož přes rok je spousta práce, takže v tomto jsme na tom my učitelé se studenty podobně.

Co jste o prázdninách dělala? Navštívila jste nějaká zajímavá místa nebo výstavy?

Prázdniny mám vždy poměrně nabité. S manželem cestujeme většinou nízkonákladově a každoročně se snažíme navštívit co nejvíce zajímavých míst a procestovat zemi, ve které jsme ještě nebyli. 

Letos jsme byli ve Francii, kde jsme se byli podívat na pláže vylodění v Normandii a znovu jsme navštívili poloostrov Mont-Saint-Michel, na který jsme se vrátili po 8 letech. Překvapilo nás, kolik se toho tam za tu dobu změnilo a opravilo. Jak jsem zaznamenala, tak jsme se tam minuli s jedním ze studentů, Ondrou Elbelem, jenž tam byl tou dobou s rodiči také.

Poté jsme se ještě lodí dopravili na britský ostrov Jersey v kanálu La Manche. Zkrátka, snažili jsme se udělat si jedinečnou cestovní dovolenou.

Jaké byly Vaše sny, když jste byla studentkou? Chtěla jste být vždycky učitelkou?

Do mých 16 let byl stále ještě režim do roku 1989, kdy byla ta tzv. všeobecná šeď. Studovala jsem střední pedagogickou školu, takže jsem plánovala, že u tohoto oboru zůstanu a budu učit v mateřské škole. Nějaké plány jsem vyloženě neměla, ale ve čtvrtém ročníku, jsem si řekla, že bych mohla zkusit vysokou školu, protože jsem si konečně ujasnila kombinace předmětů, které by mě v budoucnu bavily.

Jinak jsem nějaký dětský sen, po kterém bych prahla, myslím neměla.

Kde jste studovala?

Od 14 jsem navštěvovala Střední pedagogickou školu v Přerově. Bydlela jsem na internátě a ve třeťáku jsem si našla docela sympatický privát.  Srovnám-li to s našimi studenty, musela jsem být v podstatě samostatná již ve věku dnešních druháků. 

Nedá se tedy říct, že byste v tom prostředí a bez rodičů nějak "zdivočela"?

Právě, že vůbec ne. Jednak to byla dívčí škola – kluci, maximálně dva nebo tři ve třídě, kteří studovali vlastně jen obor vychovatelství, byli spíše chráněným druhem – a mezi těmi holkami se to nějak neprojevovalo, takže ze mě rodiče mohli mít opravdu jen radost .

Vysokou školu jsem studovala v Hradci Králové, jelikož to byla jediná škola, kde šla tehdy zvolit moje vytoužená kombinace, dějepis a výtvarná výchova.

Máte nějaký zajímavý příběh ze studií?

Nějakou kuriozitu asi ne. Občas jsme sice našeho pana třídního zazlobili s drobnou aférou, podobná se řešila i loni u nás na škole s oktávou. Ale teď si vzpomínám, jak jsme se mu jednou krásně schovali, úplně ve stylu "Cesty do hlubin študákovy duše". Když totiž milý pan profesor dorazil do třídy, tak jediné co našel, byl nápis na tabuli "Hledej Jiříčku“. Trvalo mu pak celou hodinu, než nás našel.

Když jsme byli ve druháku na tom intru, tak probíhala Sametová revoluce a my jsme se jí v našich 16 letech aktivně účastnili. Dodnes obdivuju odvahu vychovatelek, z nichž mnohé zažily rok 1968, že nás večer pustily mezi davy demonstrantů, i když nám samozřejmě kladly na srdce, ať se v pořádku vrátíme. Toto beru jako dobrou zkušenost do života.

Jaké předměty Vás na škole bavily?

Jednoznačně humanitní, na ty přírodovědné jsem nijak zvlášť talent nebyla. Chemii a fyziku jsem se ještě byla schopná naučit, ale  matematika pro mě byla nerovným soupeřem.  Celkem mi šly výchovy – nejlépe tedy výtvarka, a proto jsem se ji později rozhodla studovat. Bavily mě také jazyky – čeština, ruština i angličtina, kterou jsme měli bohužel jen "nárazově" poslední rok.

Víme o Vás, že učíte dějepis a výtvarnou výchovu. Uvažovala jste někdy nad jinou kombinací?

Právě již zmiňovaná čeština mě také napadla a zkoušela jsem i přijímací zkoušky, ale když vyšel dějepis s výtvarkou, tak to pro mě byla jasná volba.

Učila jste i na jiných školách?

Vzhledem k tomu, že pocházím z Nového Jičína, tak jsem tam učila rok na Základní škole Komenského, kde byl tehdy mým kolegou pan profesor Reichert. Oba jsme potom, v roce 1999, nastoupili zde na gymnázium, což bylo takové úsměvné, když jsme se zde znovu potkali, aniž bychom o sobě navzájem věděli.

Hned od začátku, co jsem nastoupila, jsem byla třídní primy, takže to bylo poměrně hektické.

Co máte na učitelství ráda a co naopak nerada?

Obecně mě baví pracovat s lidmi a komunikovat s nimi. Vůbec si nedovedu představit, že bych měla být celý den někde zavřená v kanceláři a ťukala do klávesnice. Strašně mě baví být "ve střehu", diskutovat s žáky, jsem opravdu zvědavá na jejich názory a reakce na určité podněty, které jim dám. Také mě potěší, když v nich vzbudím zájem o nějakou problematiku a podnítím je třeba i k nějakému samostudiu.

Naopak nemám ráda opravování písemek a třídní schůzky. (smích) Ne však, že by si chodilo hodně rodičů stěžovat. Jen občas přijdou někteří rozhořčení nad dvojkou z dějepisu, obzvláště co se týče studentů nižšího gymnázia, ale to beru spíše tak, že zatím srovnávají realitu ze základní školy. Fronty před kabinetem ovšem nemívám.

Učíte raději dějepis nebo výtvarnou výchovu?

V podstatě nastejno. Každý z předmětů má své obtížnější části. V dějepise je někdy složité vhodně rozkouskovat učivo tak, aby bylo pochopeno a vyhledat nejlepší materiály, protože v dnešní době je těch pramenů, ze kterých můžeme čerpat informace opravdu spousta. Výtvarka je zase těžká v tom, že se někdy žáci výrazně podceňují a já od nich vyžaduji maximální výkon, nebo naopak těm žákům není dáno a já jim to nemůžu dát najevo a opět od nich vyžaduji maximální výkon. Výtvarná výchova je – alespoň podle mě – právě hodně o přístupu ke studentovi.

Myslíte si, že je lepší, když na výtvarku učíte pouze polovinu třídy?

Rozhodně ano, přirovnám-li to ke způsobu výuky na základní škole, kdy jsem učila celou třídu dohromady a to ještě tím stylem, že jsme byli nuceni si přenášet pomůcky přes celou školu. Tyto hodiny bych definovala spíše jako krocení dravé zvěře. Výtvarka ve 30 lidech a s jedním umyvadlem?  Nemožné! 

Nyní jsou hodiny pro mě obrovskou úlevou, také proto, že máme dole (v suterénu) perfektní zázemí.

Učíte ve výtvarné výchově raději praktickou část nebo dějiny umění?

Mnohé studenty asi nepotěším, když řeknu, že si užívám i výuku teorie.

Čím je člověk starší, tím více získává souvislostí a znalostí, které různě vyčte, a já jsem ráda, když pak tyto nabyté vědomosti mohu předat dál. A když vidím, že mám šikovnou skupinu, tak s nimi opravdu moc ráda pracuju i prakticky.

Prozradíte nám nějaký kuriózní zážitek, co se Vám přihodil za Vaši učitelskou kariéru?

Určitě. Je jich ale tolik, že už se mi všechny ani nevybavují. 

Před pár lety jsme byli se studenty na zájezdu v Itálii, kde jsme měli pana průvodce, který už byl sice v letech, ale pořád celkem aktivní. Byli jsme v Benátkách, kde jsme jej hned na začátku prohlídky ztratili, protože si šel svým tempem a nehleděl na to, že má za sebou celý autobus lidí. A když jsme se s panem průvodcem konečně sešli, tak jsme pro změnu ztratili půlku výpravy. Nakonec samozřejmě vše dobře dopadlo a večer jsme se všichni v pořádku sešli u autobusu.

Z Itálie však mám i méně příjemné zážitky, kdy jedna studentka spadla a měla záchvat, takže jsme s ní museli do nemocnice. Měla jsem pak velké obavy, jak to budeme řešit.

Jaké historické období Vás nejvíce zajímá a proč?

Každé má něco do sebe. Z mého pohledu mi přijdou zajímavé i nejnovější dějiny 20. století, protože to studenty baví a rádi o tom diskutují. Také je dobré, že k tomuto období existuje mnoho materiálu, které mohu rozhodně lépe interpretovat než třeba učivo pravěku.

Existuje učivo, které naopak nerada vyučujete?

Hodně to závisí na tom, co nemají rádi studenti. Třeba politický vývoj v 19. století nepatří zrovna mezi oblíbenou látku, obzvláště rok 1848 a následný vývoj, kde se vyskytuje i mnoho informací, jež žáci – upřímně řečeno – pravděpodobně ani nevyužijí.

Koho – ať už živého, či mrtvého (panovníka, umělce,…) – byste chtěla potkat a na co byste se ho zeptala, kdybyste měla tu možnost?

Třeba Le Corbusiera bych se ráda zeptala, proč tak miloval beton a proč ho cpal i tam, kde to opravdu nešlo. Z tohoto důvodu jsou v současné době některé jeho budovy šedivé a plesnivé. Dále bych se ráda potkala s Picassem a zeptala se ho, jak došel ke kubismu, co ho k tomu s Braquem vedlo. Tohoto bych byla ráda svědkem. Ráda bych se zeptala i Kupky, jak ho to napadlo s tím míčem nebo Barevnou fugou… 

Přála bych si potkat Salvadora Dalího a zeptat se jej, co je to na fasádě muzea ve Figueres. (pozn. autora: na fasádě se nachází zlaté zdobení, nápadně připomínající výkaly)

Který umělecký směr je Vám nejbližší?

Obecně se to asi nedá říct. Spíše se to odvíjí od autorů nebo jejich děl. Pokud bych i přesto měla vypíchnout několik směrů, tak bych vybrala některé z těch moderních, jako jsou kubismus, fauvismus nebo abstrakce.

Oblíbená architektura?

Osobně se mi nejvíc líbí jednoduchá, svěží architektura vycházející z funkcionalismu, se kterou se často setkáváme i dnes. V okolí se mi líbí třeba stavby od architekta Kamila Mrvy. Zaujala mě samozřejmě asi nejznámější funkcionalistická stavba u nás, vila Tugendhat, již bych ráda viděla po rekonstrukci. 

Hned pár metrů od školy, pod jídelnou, se také nachází velmi povedená funkcionalistická stavba – vila Roberta Schöna, od architektů Šlapetových. 

A co sochy?

Například tvorba Alberta Giacomettiho je velmi jedinečná. Jedná se o  tenké surrealistické sochy, které dokáží zaujmout na první pohled.

Dále pak Michelangelo a jeho skvostná Pieta.

Jací jsou Vaši další oblíbení malíři?

Jednoznačně Kupka a Picasso, i když jeho pozdější práce už se mi nejeví tolik zajímavé. Dále pak Monet – vymyslel impressionismus (Východ slunce, krajiny, lekníny) a měl kuráž své práce vystavovat, i když se mu ostatní posmívali, Caravaggio – u něj obdivuju tu "drzost" namalovat do náboženských motivů osoby se špinavýma nohama či zobrazit realitu takovou, jako si ji nikdo nepřál vidět. Potom Michelangelo a jeho Sixtinská kaple – obdivuju, jak vůbec dokázal v tak nelidských podmínkách se zakloněnou hlavou vytvořit tak rozsáhlou malbu. 

Všechno to jsou osobnosti, jež výrazným způsobem ovlivnily výtvarnou kulturu a vyvinuly různé nové prvky.

Kdybyste si mohla pořídit domů kterýkoliv slavný obraz, který byste si vybrala?

Těžká otázka… <autor: Třeba "Poslední večeři" do ložnice?> Tak to bych asi nechtěla. (smích) 

Myslím, že bych zvolila nefigurální malbu. Líbí se mi nadčasová díla – konkrétně obrazy Zdeňka Sýkory. Tento malíř je ve své tvorbě specifický užíváním počítačových výpočtů pomocí algoritmů, z čehož mu vznikly různé tvary a čáry, které následně přemalovával.

Neuvažovala jste někdy nad tím, že byste se stala umělkyní?

To určitě ne, na to nemám odvahu a možná i potřebný talent.

Myslím, že by mi především chyběla inspirace a obrovské množství nápadů, bez kterých se úspěšný umělec neobejde. Nikdy jsem nabyla dostatečně progresivní typ a také mi chybí špetka exhibicionismu a potřeba ukazovat svoje díla.

Malujete si doma ve volném čase?

Dříve jsem malovala. Jednalo se spíše o takové pokusy, které zůstaly doma ve složce pod postelí… Později už jsem na to měla čím dál tím méně času a i snaha něco vytvořit postupem ustupovala.

Když se nad tím zamyslím, tak vlastně tvořím každý den se studenty, kdy jim pomáhám vytvořit jejich práce a nasměrovat je nějak kupředu. Vždy se snažím přemýšlet jako oni, jít s nimi a dosáhnout kýženého výsledku.

Co jste malovala?

Paradoxně mi byla nejbližší figurální malba, čili portréty, obrazy postav…

Jaká je Vaše oblíbená technika?

Preferuji především různé techniky malby. Při studiích jsem neměla příliš v oblibě kresbu, která je extrémně náročná na přesnost.

Také prostorové práce a busty jsou zajímavé – v této souvislosti mě napadá úsměvná příhoda, kdy škola neměla peníze na novou hlínu, a tak jsme již vzniklé busty museli rozbít a rozmočit, abychom mohli s hlínou znovu pracovat. Taková mírně demotivující činnost.

Naopak jsem nikdy nepřišla na chuť třeba technice suché jehly a podobných složitých procesů, například akvatintu či leptu.

Jaký je obecně váš názor na umění? Upřednostňujete spíše starší díla?

Myslím, že moderní umění nemá vůbec žádné hranice. Nevadí mi, jedná se o přirozený vývoj a každý si svobodně tvoří, co jen chce. Je to otázka vkusu každého jedince, co vystaví a je jen na nás, jaký si na to uděláme názor. Nikoho tedy neodsuzuji, a ani nemohu s jistotou tvrdit, že upřednostňuji starší umění – zkrátka se snažím vybrat si ze všeho své favority.

Tématem tohoto čísla jsou barvy… Jaké jsou tedy Vaše oblíbené?

Nemám neoblíbené. Spíše mám ráda různé jejich kombinace – vždy se mi líbily odvážnější, jako dával dohromady například Kubišta, čili modrou a zelenou.

Co se oblečení týče, tak jsem poměrně konzervativní. Když jsem byla mladší, měla jsem odvahy daleko více, ale nyní již dávám přednost decentnějším odstínům 

Jaké roční období máte nejraději?

Mám ráda všechny – jediné, co nemám ráda, jsou dny typické svou šedí a chladem, takže konec podzimu a začátek jara fakt moc nemusím.

Jaký je Váš nejoblíbenější den v roce? S Vaším dovolením si zkusím tipnout – 30. červen?

Ty mi tady něco podsouváš. (smích) Ano, možná by mezi ně také mohl patřit. Avšak na druhou stranu je zajímavé pozorovat žáky a jejich výrazy první den školy, často bývají více znechuceni než učitelé. (smích)

Obecně mám ráda dny, kdy se sejdeme s celou naší rodinou.

Když už zmiňujete čas strávený s rodinou, konají se u Vás nějaké velké oslavy Vánoc a jiných svátků, kdy se všichni společně sejdete?

Na velkých oslavách si s rodinou nezakládáme. Dokonce ani nemáme problém přes svátky někam vycestovat, takže na těchto tradicích, i co se jídla týče, si příliš nepotrpíme.

Jaké máte další koníčky kromě umění a historie?

Většinu zbývajícího volného času trávím geocachingem, takže blázníme s manželem po lese a hledáme všelijaké krabičky. V okolí se nám již podařilo většinu "cachek" nalézt, a tak často jezdíme autem za naší zálibou i někam dále. Nejraději mám poklady, k jejichž dosažení musíme zdolat nějaký odlehlý kopec nebo třeba přebrodit řeku. Takový úlovek mě tedy dokáže potěšit nejvíce.

Co Vy a hudba?

Vyrůstala jsem na skupinách U2, Pearl Jam a INXS, dodnes jsou vlastně moje nejoblíbenější. Čas od času si ale ráda poslechnu i vážnou hudbu.

Chodíte také do divadla?

Ano, občas chodíme do Beskydského divadla v Novém Jičíně, nejvíc na činohru, která nás zaujme v programu. Mým asi nejoblíbenějším dramatem byla inscenace Hrdý Budžes s Barborou Hrzánovou v hlavní roli – tam jsem nasmála snad nejvíc. 

A co literatura? Zaujalo vás také něco z povinné četby? 

Ráda čtu detektivky všeho druhu.

Z povinné četby?!? Nevím, jak to teď máte vy, ale my jsme moc povinnou četbu nečetli. (smích) Tehdy byl samozřejmě seznam knih úplně jiný a výběr jsme měli dost omezený. Z knih, které máte nyní v povinné četbě vy, se mi líbí například díla od Bohumila Hrabala nebo Žert od Milana Kundery.

Vím, že také ráda cestujete za kulturou… kde všude jste byla? Jaké země jste navštívila?

Většinou se snažíme všude dopravit po vlastní ose, což nás trošku limituje, a navíc se snažíme vyhýbat místům s velkou koncentrací turistů.

Projeli jsme mnoho významných míst , nejvíc v Itálii a víceméně navštívili místa, o kterých učím, kde se sice mé neoblíbené přelidněnosti většinou nevyhneme, avšak vždy lze najít dobu, kdy je u památek klid, takže si klidně přivstaneme a vydáme se vstříc kultuře hned po východu slunce. Dále pak Španělsko, Portugalsko i Francii.

Kromě těch nejznámějších pamětihodností jsme navštívili i různé malé horské vesničky, kde dávají lišky dobrou noc, a také venkov – třeba v Toskánsku na jihu Itálie je moc hezká příroda.

Co se týče takových těch typických dovolených, jako vyvalit se někde na týden u moře a zaplatit si v hotelu all inclusive, to mi přijde jako ztráta času. Svůj volný čas raději trávím aktivně, třeba i cyklistikou, ale samozřejmě se najde i chvíle, kdy jen relaxujeme na pláži.

V zimě buď jezdíme na dovolené na jih, nebo se procházíme po horách. Manžel se mě také snažil přesvědčit na běžky, ale brzo jsme oba zjistili, že tudy cesta nepovede .

Kam byste se ještě chtěla podívat?

Do Izraele. Chtěla bych navštívit Jeruzalém a místa spojená s počátky křesťanské civilizace.

Plánujete letos opět výtvarnou exkurzi do Vídně?

Letos se místo do Vídně vydáme se studenty do Kutné Hory, protože v Albertině není tento rok pro žáky příliš atraktivní výstava. Navštívíme historické jádro s chrámem sv. Barbory, jenž je zapsán na seznam dědictví UNESCO. Dále máme na programu románský kostel svatého Jakuba u Kutné hory, Kostnici i středověký dóm v Sedlci u Kutné Hory.

Chtěla byste něco vzkázat našim čtenářům?

Ať zůstanou věrní Magičnu! 

Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor.

Na závěr jsem si pro Vás připravila drobnou výzvu... byla byste schopná mě v rychlosti načrtnout?

Daniela Večeřová, Ok