18. Ačkoliv přes numerologii a podobné
disciplíny jsou v Magičnu! úplně jiné rubriky, nezbývá mi, než svůj článek
tímto číslem začít. Na rozdíl od kartářů, astrologů a všech ezobytostí toto
však nepoužiji jako prostředek k dalšímu zkoumání, ale jako čistý fakt.
18. Tolik procent právoplatných českých
voličů se rozhodlo o volebním dvoudni 23.-24. května tohoto roku jít k volbám.
O svá místa v europarlamentu se utkalo mnoho stran a hnutí – výběr to byl
tentokrát opravdu četný a plný mnoha kontrastů. Eurooptimisté proti
euroskeptikům, konzervativní strany proti těm antisystémovým, nebo ti, kteří si
nemyslí nic proti těm, kteří vědí všechno nejlépe… A do toho ještě hlasy těch,
kteří odmítají koncept Evropské unie od základu a donekonečna vytahují
populistické argumenty o pomazánkovém másle nebo o držení zbraní, anebo těch,
kteří EU považují za nesmyslnou a zbytečnou. Vzhledem k tomu, že jsem tyto
hlasy zaznamenal i na naší škole, rád bych na ně reagoval některými svými
pohledy na věc. Rozhodl jsem se tedy sestavit seznam několika tezí, proč podle
mě stojí za to být členem EU, a proč by bylo dobré v budoucnu pokračovat ještě
dál.
Nejprve dovolte krátký pohled do
dějepisného sešitu. Nedávné západoevropské dějiny jsou krvavých konfliktů plné.
Ať už se podíváme na Napoleonské války, Prusko-francouzskou, či
Prusko-rakouskou válku, boje v koloniích (Búrská válka), nebo konflikt na Krymu
a obě světové války, jsme svědky celoevropského soupeření o moc, území či
nerostné suroviny. Vytvářely se nejrůznější koalice s cílem zničit soupeře a
stát se hegemonem v oblasti. S tím však učinil přítrž konec 2. světové války.
Pokud vše půjde dobře, příští rok oslavíme sedmdesát let míru v Evropě a to je
v kontextu světových dějin opravdu hodně! Nutno uznat, že velkou část tohoto
období pokryla Studená válka, která sice nebyla válkou v pravém slova smyslu,
ale za to působila jako tmel, kterým se západní společnost sbližovala. O to pozitivnější
je fakt, že pád SSSR jako přirozeného nepřítele evropskou integraci nerozložil.
To že se problémy začaly řešit u jednacího stolu a vzájemnou spoluprací, je
základním pozitivem všech stupňů integrace (počínaje Evropským společenstvím
uhlí a oceli a Evropskou unií dnešního typu konče).
2. KRIZE A JEJICH ŘEŠENÍ
Další nespornou výhodou EU je možnost
koordinovat společný postup v oblastech, které v minulosti působily spíše jako
třecí plochy, jež narušovaly vzájemné soužití. Zářným příkladem budiž nedávná
hospodářská krize. Ta byla velmi často srovnávána s velkou recesí 30. let
minulého století, a pokud bychom měli najít nějaký rozdíl, tak to bude dle mého
názoru postup v jejich řešení. V třicátých letech bylo zájmem každého státu
především “hrabat na svém písečku” a pokud možno co nejvíce poškodit státy
okolní - např. vytvářením celních poplatků. Tato politika však všechny
zúčastněné jen více a více ruinovala. Východiskem nemohlo být nic jiného než
válka, poněvadž až zbrojení recesi ukončilo. A nyní do prudkého kontrastu
postavme řešení krize po roce 2009. Organizace nesčetných summitů, společný
postup, společná řešení. Záchranu Řecka a dalších jižních zemí nemusíme vidět
jenom jako přítěž, ale také jako obdivuhodný příklad společné evropské
sounáležitosti. Bylo by snad něco takového možné před osmdesáti lety? Určitě
ne!
3. EU musí být silná
Pokud nám Evropanům něco nechybí, tak je
to sebevědomí. Ustrnuli jsme v kolonialistickém myšlení, že kolem nás musí celý
svět panáčkovat, že jsme majitelé konečné pravdy - víme všechno nejlépe a vůbec
nejlépe víme, co svět kolem nás potřebuje. Realita je ale
bohužel/naštěstí někde jinde. Už při pohledu do atlasu je však jasně patrné, že
vedle Asie a Afriky se vyjímáme jako trpaslíci. Ačkoliv si stále některé evropské
státy udržují vliv ve světě (zejména Francie v některých částech Afriky), vliv
jednotlivých evropských zemí stále slábne a jediným způsobem, jak tento trend
zvrátit, je vystupovat jako jeden muž. Evropa si udrží vliv ve světě jen právě
tehdy, když bude promlouvat jedním hlasem. Pokud si má Evropa zachovat pozici
silného světového hráče, je podle mě třeba v procesu integrace Evropy jít ještě
dál.
4. Výhody pro každého z nás
Ne, nepatří sem jenom na mnoha místech
omílané dotace. Studentské programy ERASMUS nebo Commenius dávají studentům
dříve netušené možnosti. Díky Schengenskému prostoru můžeme cestovat, kam
chceme, a na hranicích nikoho nezajímá, co si s sebou vezeme. Pro nás – dnešní
mladou generaci – je to naprosto normální, nicméně před 25 lety bylo něco
takového absolutně nemyslitelné. Navíc se podle všeho blíží zrušení
poplatku za roaming.
5. V EU máme silné místo
Častý argument proti EU vychází z typické
české “malosti”. Názory, že naše europoslance stejně nikdo nebude poslouchat, a
že je tudíž zbytečné tam někoho posílat, pramení z mýtu o trpitelském údělu
českého národa. Ale o tom snad někdy jindy. Místo toho několik konkrétních
čísel pro srovnání.
Země
|
Počet europoslanců
|
Česká republika
|
21
|
Rakousko
|
18
|
Finsko
|
13
|
Švédsko
|
20
|
Je sice pravda, že mezi 751 europoslanci
je jednoduché se ztratit, avšak ze srovnání se zeměmi, které patří do
nejtužšího jádra Evropské unie, vycházíme jako početně silnější! Teď už je to
jen na konkrétních europoslancích, ale zatím se zdá, že jsme do europarlamentu
vyslali až na výjimky (M.Ransdorf) kvalitní kandidáty.
Jak je zřejmé z výše napsaných řádků, jsem
eurooptimista. Pochopitelně ale nemůžu nevidět chyby, které s sebou Evropská
unie nese. V první řadě je to nulová vymahatelnost nastavených pravidel, které
se týkají zejména rozpočtové kázně. Sice většina evropských zemí schválila
fiskální kompakt, to však nezabraňuje zemím jako Itálie, Francie nebo Řecko dál
se vesele zadlužovat. Pokud tedy Evropskou komisi čeká v tomto volebním období
nějaký úkol, pak razantně v tomto směru zakročit.
Je jasné, že o Evropské unii a jejích
chybách a přednostech by mohlo být popsáno celé Magično! a stejně bychom se
nedobrali cíle. Na mnoho podstatných věcí (populistické kauzy typu pomazánkové
máslo nebo tikající bomba přistěhovalců v EU) pochopitelně nevyšel prostor a
některé důležité otázky jako např. suverenita země v procesu integrace by byla
na několikahodinovou filosofickou debatu. Každopádně tento článek chci uzavřít
jednoduchým sloganem. BÝT V EU MÁ SMYSL!!!
Ondřej Elbel, Sp