SOUTĚŽ

Zasoutěž si s Magičnem! o tohoto krásného, ručně vyráběného motýlka!

Kolik let je dohromady všem členům učitelského sboru na našem gymnáziu?

Jak na to? Je to zcela jednoduché! Stačí odeslat svůj tip na soutěžní otázku na email redakce:

magicnoweb@gmail.com

Do předmětu napiš: Říjnová soutěž

SLOVO ŠÉFREDAKTORA

Milí čtenáři,

doufám, že jste se již naladili na barevné číslo Magična!, protože se tentokrát ponese právě v tomto duchu. Přemýšleli jste někdy nad symbolikou barev? Co by pro Vás mohla Vaše oblíbená barva znamenat? Jak Vaše barva souvisí s Vaším podvědomím? A dokáží snad barvy předpovídat budoucnost? Na to vše se dozvíte alespoň maličkou odpověď.

A když už barvy, tak i barevný podzim. Právě v těchto dnech se nám lístky na stromech zbarvují do nádherných odstínů červené, oranžové a žluté. Podzim byl odjakživa považován za období odpočinku, relaxace a uvolnění. A to udělejte i Vy! Lehněte si do křesla, nezapomeňte na šálek dobrého horkého čaje, a začněte číst…

Věřím, že Vám toto barevné číslo Magična! vlije další sílu do života, a že se posunete dál. Mějte se barevně!

Jan Dobeš, 2.B

ROZHOVOR - BARVITÝ ŽIVOT PANÍ MANOVÉ

Vyzpovídat někoho z učitelského sboru se pro naše periodikum pomalu ale jistě stává obligátní záležitostí. Jelikož jsou tématem tohoto čísla barvy, nemohli jsme zvolit nikoho jiného než nota bene nadšenou výtvarnici paní profesorku Kateřinu Manovou. 

PEČEME S LITERATUROU - HRABALOVSKÉ CUPCAKY

Jak stylově oslavit 100 let od Hrabalova narození? Jednou z možností jsou cupcaky s názvy Hrabalových knih…

Cupcaky se za posledních pár let staly velmi populárními. Není taky divu – vypadají hezky, dají se udělat na mnoho způsobů, a když se zadaří, tak dokonce báječně chutnají. Na začátek bych chtěla vyvést z omylu ty, kteří si myslí, že cupcake je "pouze" muffin s krémem. Není tomu tak. Muffin je primárně určen jako snídaňové pečivo. Je velký a suchý a jako základní tuk se většinou používá olej. Cupcake je oproti tomu něco jako mini dort. Je malý, vláčný a použitým tukem by mělo být máslo. Cupcake je taky o něco málo (možná i hodně) složitější. Na muffiny stačí všechny ingredience smíchat a upéct, kdežto do cupcaků se ingredience přidávají postupně a je třeba každou dobře promíchat.

OHLÉDNUTÍ ZA RUMUMNSKEM

Přestože bych měla mít na mysli spíše vrcholovou rovnici paraboly nebo Mendelovy zákony… jo a vlastně taky maturitní téma Education, tak jsem se rozhodla ještě neopouštět prázdninové vzpomínky a s trochou sentimentu se s vámi, ve fotografickém pojetí, podělit o mou návštěvu Rumunska. Tuto nádhernou, temperamentní zemi jsem navštívila poprvé a bohužel jen na krátký čas, za který jsem neměla šanci poznat ani setinu z přírodního a kulturního bohatství. 

Varful Retezat

tábořiště s větrolamy kolem stanů

První část výletu jsem strávila v okolí národního parku Retezat, jenž se nachází ve východní části země. Jeho nejvyšší vrchol Peleaga sahá až na úroveň 2 509 m. n. m., takže výškově jsou to hory srovnatelné s Vysokými Tatrami. V horách zde potkáte kromě pasoucích se krav a ovcí také sviště nebo i velmi jedovaté zmije. Obzvlášť jedovatá byla ta, kterou jsem potkala v kempu (přesněji řečeno na místě, kde je v národním parku dovoleno postavit stan), když jsem šla s PET láhvemi pro pitnou vodu. Myslím, že o mém setkání se zmijí věděli až v Bukurešti… a mí přátelé mi dodnes nevěří a domnívají se, že jsem si to vymyslela, protože vědí o mé fobii a obviňují mě, že jsem chtěla získat pozornost tamních italských turistů.

XIN CHÀO VIỆT NAM

Vietnam, Vietnamci, vietnamské jídlo? Co se vám vybaví, když se řeknou tyto výrazy?

Mnozí z vás si možná představíte malého vietnamského prodavače oblečení či potravin, který vás s úsměvem na tváři osloví "Dobí den, počebujete pomoc?"  Cílem tohoto článku je přiblížit a ukázat Vám, čtenářům Magična!, kousek této nádherné země nacházející se v jihovýchodní části Asie.

mí spolucestující z České republiky před prezidentským palácem

GAUDEAMUS

Nevíte kam na vysokou školu? Především studenti třetích a čtvrtých ročníků zbystřete! V době od 4. do 7. listopadu 2014 se koná na brněnském výstavišti Evropský veletrh pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus. 

Veletrh má v Brně dlouholetou tradici a každoročně jej navštěvuje okolo 30.000 účastníků.

Veletrh je zaměřen na univerzitní, neuniverzitní pomaturitní studium a na celoživotní vzdělávání. Jeho cílem je poskytnout absolventům středních škol co nejvíce informací o vysokoškolském studiu a případně jim poradit, jakým směrem se v budoucnu ubírat. Po vstupu obdrží každý účastník obsáhlý katalog s přehledem všech vystavujících škol a nabízených studijních oborů.

Nedílnou součástí programu jsou také přednášky těch nejžádanějších z vystavujících škol. Přednášky probíhají přímo v areálu výstaviště a návštěvníci na ně mají vstup zdarma. Každý účastník může také využít poradenského servisu, který je rovněž zdarma.

V průběhu letošního ročníku se můžete těšit na prezentační stánky více než 180 českých i zahraničních škol, přednášky o možnostech studia, doprovodný program Věda pro Život, doprovodný program Pojďme si hrát s technikou, tematické přednášky o volbě dalšího studia a kariéry, poradenský servis s testovacím centrem i poradenské centrum o studiu ve Velké Británii.

Tento rok se na Gaudeamu představí i nový doprovodný program Tailor-Made Study Abroad – program zaměřený na podporu studia v zahraničí. Během programu se můžete osobně setkat se zástupci z prestižních škol z celého světa a účastnit se spousty workshopů. Od prezentujících můžete očekávat osobní přístup v řešení vašich požadavků, které můžete zadat na webu veletrhu.

Všem zájemcům doporučuji před odjezdem registrovat na stránkách www.gaudeamus.cz  (registrace probíhají do 3. listopadu). Na všechny registrované čeká ve stánku poradenského servisu tištěný slovníček vysokoškolských pojmů, návod "Jak si správně vybrat budoucí studium na VŠ?", drobný dárek s logem Gaudeamus a při troše štěstí i přívěšek s postavičkou maskota veletrhu. Po dokončení registrace můžete vyplnit krátký dotazník a získat tak 20% slevu ze vstupného.

Na závěr mi nezbývá než popřát Vám, milí čtenáři, šťastnou cestu a doufám, že v Brně najdete, co hledáte.

Daniela Večeřová, Ok

INGRES

Stalo se vám, že jste viděli u sochy, kostela nebo jakékoliv památky někoho s mobilem, jak snažně překresluje hieroglyfy, nebo studuje podivnou síť modrých a zelených laserů? Ano? 

Velmi pravděpodobně jste zahlédli agenta (hráče) Ingressu v terénu. Říkáte si, co je to ten Ingress? Odpověď je jednoduchá, jedná se o geohru (jestli znáte Geocaching, tak už víte, o čem asi bude řeč). 

Příběh hraje snad nejmenší roli, ale přesto je poměrně poutavý… všude po Zemi se otevírají portály (na místech soch, památek a podobně), kterými do našeho světa pronikají mimozemšťané a exotická hmota (XM – ve hře slouží jako energie pro zbraně a jako "životy"). V tímto ohroženém světě se vytvořily dvě frakce: Osvícení (zelení, Enlightened) a Odpor (modří, Resistance) jinak taky známé jako Žabky a Šmoulové.

Ve zkratce k nám Osvícení chtějí přitáhnout mimozemšťany a nechat se jimi určitým způsobem asimilovat, Odpor se – jak taky jinak – snaží vytlačit mimozemšťany zpět do jejich světa. 

GOTIKA V BARVÁCH

Černá, všude jenom černá. Není to však tak úplně pravda. I v gotice jsou oblíbené barvičky, jen musíme najít správný styl…

Neonový doping

Styl cyber gothic jede na neonu. Čím výraznější barva, tím lépe. Pokud možno doplněna o černou či bílou. Oblíbené barvy jsou zelená, modrá, žlutá, červená, zelená, oranžová, fialová… v podstatě jakákoliv, která se Vám líbí. Ani klasická černo-bílá kombinace není od věci!

A pro správnou cyber náladu si poslechnout nějaký ten industriálek – třeba Eisenfunk a jejich "Pong".

Jedeme v bílé

White gothic, aneb černou pryč! Bílé šatečky, botečky, nejlépe i vlasy, to je ono! Černá v co nejmenší míře, ideálně odsunout k doplňkům. 

Pozor! Pochodem vchod!

Military goth – milovníci armádního stylu, industrialu a industrial metalu. Tady se setkáváme sice s častou černou barvou uniforem, ovšem na druhou stranu ani maskáčovina nezaostává! 

Pusťte si Rise and Fall od "Nachtmahr" a dejte se do pochodu! 

CO JE DEŠTNÍK

Vážení čtenáři politické rubriky našeho plátku, omluvte prosím na první pohled stupidní otázku, po jejímž vyřčení se zřejmě budete divit, jak jsem se mohl na tuto vzdělávací instituci vůbec dostat, když mi unikají i tyto základní pojmy. Mohu vás však ujistit, že odpovědět na tuto otázku není zdaleka tak triviální, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ono totiž záleží na tom, kde danou otázku položíte. Pokud máte dostatek odvahy, zkuste zajít za některým pravidelným zákazníkem v Jitřence a zeptejte se ho těmito slovy: "Dobrý den, omluvte mě, že vás obtěžuji, ale mohl byste mi poradit? K ČEMU SLOUŽÍ DEŠTNÍK???" Dotyčný by se na vás zřejmě podíval nejdřív nechápavě, a pak by vás zjevně poslal do těch míst, která tady raději nebudu vypisovat…

Kdybyste ale tu samou otázku položili někomu na Tai Hang Road, zřejmě by vám dosti zdvořile opáčil: "Deštník je zbraň hromadné obstrukce!" Tuto odpověď by však zase nečekal kdekterý Středoevropan, proto se sluší na těchto řádcích stručně popsat, o co tady vlastně jde.

Výše zmíněná Tai Hang Road se nachází v Hongkongu – intuitivně snad každý ví, že Hongkong se nalézá v Číně. To ovšem není úplná pravda. Hongkong je přístav, který sice Číně patří, ale reálně se jedná o takový "stát ve státě". Přístav si totiž drželi od dob tzv. opiových válek Britové – ti také městský stát spravovali až do roku 1997, kdy Hongkong na základě dohody předali Číně. To, jak bude Hongkong vypadat po odchodu Britů, se řešilo již od osmdesátých let – tehdy do procesu výrazně zasáhl známý čínský reformátor Teng Siao-pching. Tehdy došlo k pozoruhodnému kompromisu, kdy se Čína zavázala dodržovat nový řád: jedna země, dva systémy. Hongkongu měl být ponechán jeho kapitalistický i demokratický status! To všechno mělo být obyvatelům Hongkongu zajištěno až do roku 2047. O svobodných volbách si mohou obyvatelé Číny jinak nechat jenom zdát, a proto situace vzbuzovala velká očekávání.

LITERÁRNÍ TOULKY PRAHOU

Praha je magická. Stověžatá matka měst. Téměř na každém rohu na vás dýchá historická atmosféra. A je samozřejmě známo, že mnoho českých literátů, i světového měřítka, obývalo právě naše hlavní město. S paní profesorkou Bizoňovou Veličkovou jsme se vydali po jejich stopách…

V ranních hodinách jsme ještě rozespalí opustili hostel hnáni vpřed zvědavostí a krásným počasím.

Naší první zastávkou byl chrám sv. Mikuláše. Tato unikátní barokní stavba hraje velice podstatnou roli v asi nejznámějším romanetu od Jakuba Arbese, Svatý Xaverius. Nahlédnutí do prostoru chrámu jistě mnoho z nás okouzlilo a snad jsme měli i pocit, že na nás opravdu všechna barokní nazdobenost padá. Po přečtení úryvku, který se měl pokusit o morální nápravu studentů a prohlídce chrámu, jsme opět vyrazili na cestu.

Další zastávkou byl dům U Dvou slunců, který je úzce spjat s Janem Nerudou a jeho Povídkami malostranskými. Po objasnění záhady dvou mračících se sluncí a přečtení krátkého úryvku jsme pokračovali v procházce.

Čekal nás dům básníka Karla Hynka Máchy. Po menším bloudění a důkladném pročesávání ulice s navigací v ruce jsme nakonec dům s pamětní deskou našli, i když byl chytře zamaskován restaurací.

Abychom ale při naší literární procházce nezapomínali i na ženy, naše další zastávka byla věnována domu spisovatelky Karolíny Světlé.

Procházku jsme chtěli zakončit návštěvou oblíbené hospody Bohumila Hrabala – U Zlatého tygra. Bohužel, i přes rezervace jsme se nedostali dovnitř, a tak jsme naši poslední zastávku věnovali taktéž literární restauraci, U Švejka. Tam jsme nad zlatavým mokem důkladně rozebrali Máchův deník a nabrali síly na večerní divadelní představení. 

Kateřina Holubová, 4.A

POVÍDKA - POSLEDNÍ TAH ŠTĚTCEM

Poslední tah štětcem a je hotovo. Pohledem zhodnotím výtvor, na kterém jsem pracovala posledních pár hodin. Není to nic výjimečného, ale vyjadřuje přesně to, co jsem chtěla. Vyjadřuje mé pocity. Změť barev, které do sebe narážely a vzájemně se pohlcovaly.

Již dávno jsem zjistila, že barvy mohou ukazovat, co člověk cítí a čím si prochází. Jako malířka mohu své pocity vzít a hodit na plátno, kde mě už nebudou tížit tolik, jako v mé duši. Popadnu svůj právě namalovaný obraz a hodím ho na hromadu mých dalších výtvorů, i když dobře vím, že barvy ještě ani nestihly zaschnout… Vezmu další plátno a štětec a dám se znovu do práce.

Ani nevím, co chci malovat. Je to, jakoby mě má ruka ovládala. Štětec se hbitě pohybuje po bílé ploše a zanechává za sebou dlouhé šmouhy barev.

Chci vybít svůj vztek, použiju červenou. Barvu krve, války a vášně. Chci ukázat svůj smutek a zklamání, a tak už má na plátně své místo i černá barva.

VÁCLAV HYVNAR - SYMBOL BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

Jeden z nejvýznamnějších abiturientů našeho gymnázia, Václav Hyvnar, se narodil 19. srpna 1922 v Závišicích. Byl synem lidoveckého zemského poslance Jana Hyvnara. Studovat zde začal ve školním roce 1933/34, ale z důvodu okupace a následného uzavření školy byl nucen složit maturitu až v roce 1941, ve Valašském Meziříčí. 

Po válce zahájil studium práv na Karlově univerzitě v Praze. Během studií se výraznou měrou angažoval v Klubu lidových akademiků, který sdružoval lidoveckou mládež, což také zapříčinilo jeho vyloučení ze školy po únoru 1948. Na druhý pokus se mu však podařila emigrace do SRN, Francie a nakonec se usadil v Clevelandu v USA.

Václav Hyvnar působil jako redaktor novin Český svět a také řídil vysílání Českého rozhlasu. Zasloužil se i o postavení soch J.A. Komenského a T.G. Masaryka. Byl členem protikomunistického odboje.

Vrchol uznání Václava Hyvnara přišel až po Sametové revoluci, kdy jej roku 1991 Univerzita Karlova jmenovala čestným doktorem práv, papež Jan Pavel II. mu udělil vyznamenání Pro ecclesia et pontifice a roku 1998 jej tehdejší prezident, Václav Havel, vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. 

Václav Hyvnar zemřel 13. dubna 2001 v Clevelandu, v americkém státě Ohio. V červnu téhož roku byly jeho ostatky převezeny do České republiky a uloženy do rodinné hrobky v Závišicích.

Roman Borovička, Sx                  

ZABARVENÁ PŘEDPOVĚD KARET

Karetní výklady je vždy nejvhodnější rozčlenit na několik podkategorií, které jsou pro každého “tak akorát” - nedozvíte se toho nejméně, ale na druhou stranu nemůžete vědět vše.

Obecný výklad

Nechte se vést bílou barvou – v ezoterice má význam pravdy a čistoty. To je vaše nejdůležitější zaměření. Nenechte se svést barvou žlutozelenou – ta by Vám přinesla jen závist, vztek a žárlivost.

Život, láska a vztahy

To už znáte – červená barva, spíše do ruda, někdy také přisuzována vínové barvě. Právě touto barvou zlepšíte své vztahy. Máte partnera? Vezměte si na sebe něco takového – okouzlíte tím nejen sami sebe a vašeho partnera, ale také celé okolí, jež k Vám bude upírat svou pozornost (v dobrém slova smyslu).

Práce a peníze

Zelená barva Vám vše pomůže vyřešit. Její význam je kladen ke štěstí a penězům. Pokud práci postrádáte, tak je pravý čas začít hledat. Jestliže se Vám nedaří, je čas pořádně se do toho opřít a vše změnit!

Zdraví, kondice, příležitostné terče

Co se zdraví týče – především světle modrá barva Vám v tomto směru pomůže. Tato barva nejen léčí, ale také přidává na zdraví. Na základě starodávných zdrojů můžeme s jistotou říci, že světle modrá barva také prodlužuje život.

Moudro na říjen 

„Člověk vidí svět skoro vždy brýlemi citu, a podle barvy skla jeví se mu temný, nebo purporově jasný.”

H. Ch. Andersen

Jan Dobeš, 2.B

ZDRAVÝ KOUTEK - VITAMÍNY

Příliš mnoho škodí, říkávaly babičky. V tomto případě však škodí i velmi málo…

Vitamíny jsou malé organické látky, které pomáhají při metabolismu bílkovin tuků a cukrů, posilují imunitu, pomáhají při tvorbě tkání, slouží jako prevence některých nemocí a zpomalují projevy stárnutí. Většinu z nich si tělo nedokáže vyrobit samo, proto je musíme doplňovat.

Vitamíny rozpustné v tucích jsou skladovány v těle, v tucích, proto můžou při nadbytku způsobit otravu.

Vitamin A (retinol) – zdravý vzhled pleti, prevence rakoviny, skladuje se v játrech

zdroj: vnitřnosti, sýry, mrkev, paprika, špenát,…

Vitamin D (kalciferol) – částečně se tvoří v kůži

zdroj: tuňák, sardinky, losos, maso,…

Vitamin E (tokoferol) – léčba srdečních chorob, kožních nemocnění, křečí, jizev

zdroj: listová zelenina, kukuřice, rostlinné oleje,…

Vitamin K (fylochinon) – správná srážlivost krve

zdroj: zelené ovoce a zelenina, sója, zelený čaj,…

PRŮVOD HRDOSTI

Gay Pride je demonstrace za práva neheterosexuálních menšin – lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT). Koná se každoročně v mnoha zemích, většinou v červnu.

Začalo to 28. června 1969 v New Yorku, kde se pár stovek LGBT lidí vzbouřilo proti raziím v baru Stonewall Inn (Stonewallské nepokoje). O rok později začaly první průvody, které rok 1969 připomínaly. Postupně se rozšířily i do dalších měst a zemí.

Do Česka se průvod hrdosti dostal v roce 2008 a od roku 2011 se v srpnu každoročně pořádá týdenní festival Prague Pride. Všude plno duhových vlaječek, transparentů a čivav s růžovými známkami. Každopádně jeho náplní nejsou pouze procházky po Praze v extravagantních oblečcích, ale také spousta kulturních a společenských akcí (filmy, výstavy, komentování nových knih nad hrnečkem kávy a moc moc moc pařeb :D).

Závěrem… ať už patříte k LGTB komunitě, hetero skupině, nebo jste jenom návštěvníci z cizí planety, přijďte se pobavit a pomoct rovnoprávnosti na tomto světě.

Alena Slavíková, 3.A

MonSPORTOVNÍ NOVINY

Střela a góóól… Poté možná pár vítězných grotesek, předcházejících klasickému poplácáni po rameni. Avšak neplácají se přímo po holém rameni, ale po dresech, které ve většině případů hrdě oblékají.

Dresy mohou být různé, ačkoliv jejich význam je stejný. Prvotně se jedná o rozeznání spoluhráčů. Druhým podstatným a neméně důležitým důvodem je hrdost. Právě hrdost je nesmírně důležitá – já jakožto zapálený sportovec v tom mám jasno a pokusím se ten pocit přiblížit i vám neznalým.

Vstoupíte do šatny a od trenéra vyfasujete dres. Obléknete jej a jste součástí týmu. Patříte mezi spoustu dalších lidí se stejným dresem, stejným znakem na dresu… jste součástí jednoho klubu. Nosíte na sobě stejnou barvu dresu, která vám přiroste k srdci. Právě týmové barvy jsou tím, co svazuje sportovce nejvíce, jsou oním nositelem hrdosti. Ve stejných barvách pak mají týmy i své vlajky, znaky a vše další, na co jen můžete přijít. 

Často používanými barvami jsou bílá, červená a modrá. A co takhle zelená? Ta se dá také spatřit, ale méně často. Ovšem právě takovéto barvy jsou dresy, jež oblékají reprezentanti naší školy na sportovních akcích. Hned se nabízí otázka, proč máme zelené dresy? 

BARVY V ČESKÉM JAZYCE

aneb Fuj červené

Věděli jste, že nejpoužívanějším slovem pro barvu v češtině je černá? V českém národním korpusu, do kterého jsou texty "zařazovány podle předem určených poměrů tak, aby co nejvěrněji reprezentovaly daný jazyk", se slovo černá vyskytuje v počtu 3 773. Opoziční barva bílá je v těsném závěsu se svými 3 636 výskyty. Kdo by čekal, že červená bude bílé šlapat na paty, mýlil by se. Červená se za bílou loudá, v českém národním korpusu se vyskytuje pouze 2 435x. Má to nějaký důvod?

Možná to bude poměrně nelichotivým původem tohoto slova. Jak píše Rejzkův Etymologický slovník: "červená […] je původem z příčestí trpného slova čbrviti, tzn. barvit červcem. Červené barvivo se totiž běžně získávalo ze speciálního druhu červů". Cože? Červi? Barva lásky a vášně získala své jméno podle tohoto nevábného drobného živočicha? No fuj!  Čeština je zkrátka plná překvapení, avšak pro potřeby tohoto barevného čísla Magična! bych to neviděla černě.

Zdroje:

https://www.korpus.cz/

Jiří Rejzek: Český etymologický slovník (2001)

Zdeňka Bizoňová Veličková

BIOLOGICKÉ OMYLY

Červená… Docela populární barva. Také je to barva krve. A jak už se občas stává, v mnoha situacích se krev nahromadí na jednom místě. U člověka si těchto situací můžeme všimnout poměrně často, zejména pak v oblasti obličeje. K tomuto druhu prokrvení dochází zcela běžně – ať už po podání nadměrného fyzického výkonu, v rozčilení či prostě ze studu. Tento jev pak nenazveme jinak, než jako pýření nebo červenání se. Člověka zažívajícího právě tento stav velmi často srovnáváme s rakem. Přesto, že rak červenou barvu nepřipomíná ani zdaleka, není toto tvrzení od věci, neboť rak po běžné tepelné úpravě vařením opravdu zrudne. Tato skutečnost dokazuje, že zažité přirovnání červený jako rak vychází z ověřené zkušenosti, tudíž není holým nesmyslem, což je jistě potěšující. Co už však tak potěšující není, je fakt, že mnohá zažitá tvrzení naopak jakýkoliv smysl postrádají. Tato tvrzení pak pouze rozšiřují mylné informace, vedoucí k nejkřiklavějším biologickým omylům. A právě těmito omyly se bude tento článek zabývat…

Když někdo někoho nazve slizkým hadem, většinou tím míní narážku na jeho "slizké" charakterové vlastnosti. To je však naprostý nesmysl, neboť kůže těchto plazů je dokonale suchá a do slizkosti má opravdu hodně daleko. Proto byste tuto narážku měli chápat spíše jako upozornění, že by bylo vhodné použít hydratační krém. Populární je také nadávka "Ty zmije jedovatá!" – v tomto případě už alespoň pravdivá, poněvadž zmije, koho by to napadlo, jedovatá je. Její jed je velice prudký, nicméně za zmínku stojí, že vzhledem k velmi malému množství tohoto jedu není ani trojí uštknutí pro člověka smrtelné. Proto není nutné se těchto zmijí (lidí) jedovatých nějak zvlášť obávat, přestože dokážou působit problémy a komplikovat život.

Pokud jste někdy byli osloveni jako husa, rozhodně to neberte nikterak zle. Naopak, je to jednoznačný kompliment. Pro svou inteligenci byly v minulosti využívány stejně, jako dnes hlídací psi. Například ve starém Římě střežily chrámy, a byly také náležitě uctívány. Čeleď vrubozobých je společně s koňmi, psy a kočkami výjimkou mezi domestikovanými zvířaty: na rozdíl od ostatních zvířat totiž za tisíciletí domestikace neztratily nic ze své inteligence. Teď už víte, jak toto oslovení chápat. S krávou nebo volem už to ale bude horší – tady už vám váš biologický přehled jen tak nepomůže…

PO STOPÁCH KULTURY

Tři půlnoci v Paříži

"Pokud má člověk v životě to štěstí, že žije za mlada v Paříži, pak ať jde v životě kamkoliv, jde to všude s ním, protože Paříž – to je pohyblivý svátek…"

PRÁVĚ V KINECH: FILMOVÉ TIPY

Labyrint: Útěk / thriller, sci-fi – USA, 2014, 114 min

Nový akční thriller na motivy knižní trilogie The Maze Runner spisovatele Jamese Dashnera nás zavede na záhadnou louku, kterou obklopují vysoké zdi bludiště. V okolí není vůbec nic, kromě výtahu, který vyveze čas od času na místo mladého chlapce. Tento osud potkal také Thomase (Dylan O’Brien – můžete znát ze seriálu Teen Wolf).

Po příjezdu si na nic nepamatuje – dokonce si nejprve nemůže vzpomenout ani na své vlastní jméno. Spřátelí se se zdejší komunitou mladíků a ti mu vysvětlí, že jediný způsob, jak se dostat pryč, je pokusit se najít cestu skrze labyrint. To však není vůbec jednoduché, protože brány bludiště se uzavírají se západem slunce. V noci se jeho útroby mění na děsivé místo, jehož nástrahám je takřka nemožné čelit a každá minuta v něm je bojem o holý život. Thomas se společně s dalšími "běžci" snaží labyrint během dne zmapovat, ale stále bezúspěšně.

Klíčem k přežití může být právě nový pasažér ve výtahu. Nejen, že se jedná vůbec poprvé o dívku (Kaya Scodelario – hlavní hrdinka britského kultovního seriálu Skins), ale také zná Thomasovo jméno…

VÝHLEDY NA ZÁŘÍ

Karetní výklady je vždy nejvhodnější rozčlenit na několik podkategorií, které jsou pro každého “tak akorát” - nedozvíte se toho nejméně, ale na druhou stranu nemůžete vědět vše.

Obecný výklad

Začněte podnikat, vytvářet nové vazby. Zkoušejte nové věci, poznávejte nové lidi, bavte se! Kavárny, čajovny, kina, divadla a knihovny - to je to, co budete potřebovat. Představení v divadle Vám zvýší nejen Vaši kulturní úroveň, ale i zlepší náladu.

Život, láska a vztahy

Možná se ještě dostáváte přes minulý vztah. Nebojte se, časem se vše zlepší. Čas je univerzální lék. Pokud na druhou osobu nemůžete přestat myslet, snažte se na ni rovnou zapomenout. A vsaďte se, že se tomu všemu jednou společně s kamarády zasmějete! Život přináší nejen zklamání, ale také radost. A i ta musí být v rovnováze.

Práce a peníze

Dostanete pracovní nabídku. Neberte to na lehké uvážení, protože vzápětí se vám naskytnou další. Po důkladném zvážení zvolíte tu nejlepší. Opět platí, že čas vám napoví.

Zdraví, kondice, příležitostné terče

Sužuje Vás právě nevědomí. Možná, že nevíte jen zlomek informací, které by Vám usnadnily život. Máte dvě varianty - buď na to zapomeňte, nebo se nebojte zeptat. Nikdo Vám za to hlavu trhat nebude. Blok, který máte, se dá odstranit právě jedním z těchto způsobů.

Moudro na září

„Život je silnější než smrt, naděje je silnější než zoufalství.”

George Bernard Shaw

PODZIMNÍ KULTURNÍ PŘEHLED

A je to tady. Podzim již nekompromisně barví koruny stromů do žluté a hnědé, vítr už je spíše vtíravě studený a mít při sobě deštník je opět nezbytností. Jistě jsou mnozí z vás ještě nabití energií z letních festivalů, které vám připomínají barevné náramky na zápěstích. Pokud tedy chcete uniknout sychravému podzimu, mrkněte do našeho kulturního přehledu. Co se tedy chystá?

GOTH STYL OČIMA GOTIČKY

Když se řekne gothic style, polovina z Vás si představí slečnu v dlouhých, černých, korzetových šatech, s kápí, pohárem plným krve v ruce při satanistickém rituálu obětování dítěte Satanovi za doprovodu pohřební hudby. Té druhé polovině z Vás se vybaví metalová kapela, buď gothic metal nebo black metal, v čele s operně zpívající ženou v korzetu. Ale, co je na tom pravdy?

Ve skutečnosti naprosto nic. Ale co to tedy je?

HORKÉ LÉTO

Jsa člověkem, který se nerad zbavuje přečtených časopisů (výjimkou budiž časopis ponechaný o prázdninách v kupé jednoho rychlíku, aby se zmenšila zátěž batohu a aby si i další cestující mohli rozšířit obzory), jsem si nedávno otevřel některá starší čísla Respektu z letošního roku a bylo se čemu divit. Na začátku roku se všude řešil Euromajdan, asociační dohoda s Ukrajinou, a sestavování vlády Bohuslava Sobotky. Postupem času však domácí témata čím dál více ubývala a na jejich místa se dostávaly zprávy z okolních zemí a ze světa. A když jsem se podíval do zatím posledního čísla časopisu, došel jsem k závěru, že svět je dnes tak diametrálně odlišný, že se ani nezdá možné, co všechno se za ten půl rok stalo.

Představujeme rubriku ZDRAVÝ KOUTEK

Vítejte v novém světě. Ve světě trošku jiného pohledu na jídlo. Bez diet a bez mýtů. V budoucnosti se zde dočtete například o škodlivých potravinách, nemocech a aktualitách z oblasti jídla.

PEČEME NA POČEST FRANZE KAFKY

FLUDEN

Tento rok přeje literárním výročím… Jedno, vlastně dokonce dvě z nich, se týká významného pražského židovského spisovatele Franze Kafky. Napočítali jsme 100 let od napsání románu Proces a 90 let od úmrtí jeho autora. Jak si to vše můžeme připomenout? Stylově! Zakousnutím se do typického židovského pečiva Fluden.

VELKÁ VÁLKA

aneb Naše škola za první světové války

Zažíváme sto let od začátku první světové války. Tento článek bude pojednávat o tom, jakým způsobem zasáhla tzv. velká válka do života žáků naší školy, a také o tom, jak se v tomto období na naší škole učilo.

monSPORTOVNÍ NOVINY

V prvním poprázdninovém vydání monSPORTOVNÍCH NOVIN, našeho časopisu Magična!, nebude tolik sportovních novin, jakožto spíše informací spojující sport a studium v jedno.

UŽ JEN PRAVDA

Oproti červnovému vydání, kdy Vám budoucnost vyložil pan Dorant - zřejmě neúspěšně - jsme kontaktovali někoho jiného, lepšího. Tentokrát to je slečna Rambína - mladá, štíhlá a blonďatá kráska s modrýma očima. Z právních důvodů její fotografii zveřejnit nemůžeme, a tak si budete muset vystačit s imaginární představou.

BACK TO SCHOOL SONG

Charli XCX – Break the Rules

Prázdniny jsou v nenávratnu a školní rok nekompromisně začal. Tohle jsou fakta, která bohužel nezměníme. Můžeme se však naladit na rebelskou vlnu společně s Charli XCX a trošku si začátek školy zpříjemnit.

THE STORY OF MRS. KALOVÁ

Vyzpovídali jsme pro Vás bývalou profesorku našeho gymnázia paní Boženu Kalovou. Pokud se o ní chcete dozvědět "samsink intristink", tak neváhejte a čtěte dále. Rozpovídala se například i o svém vztahu k mývalům.

POLITIKA V MLADÝCH RUKÁCH

aneb Budoucnost mládežnických politických organizací v Česku

Česká média si jich nevšímala od revoluce více než dvacet let a na veřejnosti byli vidět akorát při pořádání předvolebních mítingů. Hovořím o mládežnických politických organizacích, které se stávají v současnosti respektovanou politickou silou stejně tak, jako je tomu například ve skandinávských zemích.

SLOVO ŠÉFREDAKTORA

Vážení čtenáři,

prázdniny jsou za námi, další číslo před námi. Byla to dlouhá doba, především pro ty, kteří se nemohli dočkat některých rubrik z Magična!. Za prázdniny jsem sám zažil právě tento stav - čekání. Odpověď na otázku “KDY?” je však jen jedna - časem. Čas, to je univerzální odpověď, která vše vystihuje. Netrpělivost nás všechny vede jen k neúspěchu. Je to jako na běžecké trati s překážkami - když skočíte moc brzy nebo zase příliš pozdě, bez dalšího štěstí nevyhrajete. Proto je nutno si na vše počkat - ať už to jsou problémy ve vztazích, pracovní nejasnosti, rodinné záležitosti nebo cokoli jiného, negativního, je potřeba nechat vše “uležet”.

Už však nastalo září, a Magično! je zde. Vidíte? Dočkali jste se! Zvládli jste to. Jste opět o stupeň lepší - nesrovnávejme se značkou Zlatopramen!

Právě jsem si vzpomněl na jednu skvělou kamarádku, jejíž “citát” musím uvést - a přímo se zde hodí: “Všichni máme světlo svého života...” Druhá část zde také nesmí chybět - “...to mé je světlo v ledničce.”

Věřím, že Magično! je také Vaším (alespoň zčásti) světlem, že ve Vás budí střídavě klid, napětí i humor.

Jan Dobeš, 2.B

VLADĚNKA

Vladěnka. Všichni ji známe – věřící uklízečka s přívětivou povahou, která neodmyslitelně patří k naší škole. Není nikdo, kdo by se s ní nesetkal. Mnozí se však těmto setkáním snaží vyhýbat, jiní jen se zdvořilým úsměvem projdou kolem. Ti odvážnější, kteří se zastaví a prohodí pár slov, už předem ví, že musí počítat s alespoň několikaminutovým zpožděním. Kdo ale je tahle Vladimíra Greinerová? Nic víc už o ní nevíme. Náhled do jejího života vám přináší toto interview.

Historie našeho gymplu

Milí milovníci historie, ale nejen ti!

V této rubrice se budu zabývat historií našeho gymplu od jeho založení až po současnost. Chci vám přiblížit vývoj školy, hlavně pak její vztah k významným obdobím 20. století – co se zde dělo za první světové války, při vzniku Československa, za druhé světové války, atd. Věřím, že vás má rubrika chytne.

EVROPA URČITĚ!

18. Ačkoliv přes numerologii a podobné disciplíny jsou v Magičnu! úplně jiné rubriky, nezbývá mi, než svůj článek tímto číslem začít. Na rozdíl od kartářů, astrologů a všech ezobytostí toto však nepoužiji jako prostředek k dalšímu zkoumání, ale jako čistý fakt.

18. Tolik procent právoplatných českých voličů se rozhodlo o volebním dvoudni 23.-24. května tohoto roku jít k volbám. O svá místa v europarlamentu se utkalo mnoho stran a hnutí – výběr to byl tentokrát opravdu četný a plný mnoha kontrastů. Eurooptimisté proti euroskeptikům, konzervativní strany proti těm antisystémovým, nebo ti, kteří si nemyslí nic proti těm, kteří vědí všechno nejlépe… A do toho ještě hlasy těch, kteří odmítají koncept Evropské unie od základu a donekonečna vytahují populistické argumenty o pomazánkovém másle nebo o držení zbraní, anebo těch, kteří EU považují za nesmyslnou a zbytečnou. Vzhledem k tomu, že jsem tyto hlasy zaznamenal i na naší škole, rád bych na ně reagoval některými svými pohledy na věc. Rozhodl jsem se tedy sestavit seznam několika tezí, proč podle mě stojí za to být členem EU, a proč by bylo dobré v budoucnu pokračovat ještě dál.

1. MÍR, MÍR, MÍR!

Nejprve dovolte krátký pohled do dějepisného sešitu. Nedávné západoevropské dějiny jsou krvavých konfliktů plné. Ať už se podíváme na Napoleonské války, Prusko-francouzskou, či Prusko-rakouskou válku, boje v koloniích (Búrská válka), nebo konflikt na Krymu a obě světové války, jsme svědky celoevropského soupeření o moc, území či nerostné suroviny. Vytvářely se nejrůznější koalice s cílem zničit soupeře a stát se hegemonem v oblasti. S tím však učinil přítrž konec 2. světové války. Pokud vše půjde dobře, příští rok oslavíme sedmdesát let míru v Evropě a to je v kontextu světových dějin opravdu hodně! Nutno uznat, že velkou část tohoto období pokryla Studená válka, která sice nebyla válkou v pravém slova smyslu, ale za to působila jako tmel, kterým se západní společnost sbližovala. O to pozitivnější je fakt, že pád SSSR jako přirozeného nepřítele evropskou integraci nerozložil. To že se problémy začaly řešit u jednacího stolu a vzájemnou spoluprací, je základním pozitivem všech stupňů integrace (počínaje Evropským společenstvím uhlí a oceli a Evropskou unií dnešního typu konče).

2. KRIZE A JEJICH ŘEŠENÍ

Další nespornou výhodou EU je možnost koordinovat společný postup v oblastech, které v minulosti působily spíše jako třecí plochy, jež narušovaly vzájemné soužití. Zářným příkladem budiž nedávná hospodářská krize. Ta byla velmi často srovnávána s velkou recesí 30. let minulého století, a pokud bychom měli najít nějaký rozdíl, tak to bude dle mého názoru postup v jejich řešení. V třicátých letech bylo zájmem každého státu především “hrabat na svém písečku” a pokud možno co nejvíce poškodit státy okolní - např. vytvářením celních poplatků. Tato politika však všechny zúčastněné jen více a více ruinovala. Východiskem nemohlo být nic jiného než válka, poněvadž až zbrojení recesi ukončilo. A nyní do prudkého kontrastu postavme řešení krize po roce 2009. Organizace nesčetných summitů, společný postup, společná řešení. Záchranu Řecka a dalších jižních zemí nemusíme vidět jenom jako přítěž, ale také jako obdivuhodný příklad společné evropské sounáležitosti. Bylo by snad něco takového možné před osmdesáti lety? Určitě ne!

3. EU musí být silná

Pokud nám Evropanům něco nechybí, tak je to sebevědomí. Ustrnuli jsme v kolonialistickém myšlení, že kolem nás musí celý svět panáčkovat, že jsme majitelé konečné pravdy - víme všechno nejlépe a vůbec nejlépe víme, co svět kolem  nás potřebuje. Realita je ale bohužel/naštěstí někde jinde. Už při pohledu do atlasu je však jasně patrné, že vedle Asie a Afriky se vyjímáme jako trpaslíci. Ačkoliv si stále některé evropské státy udržují vliv ve světě (zejména Francie v některých částech Afriky), vliv jednotlivých evropských zemí stále slábne a jediným způsobem, jak tento trend zvrátit, je vystupovat jako jeden muž. Evropa si udrží vliv ve světě jen právě tehdy, když bude promlouvat jedním hlasem. Pokud si má Evropa zachovat pozici silného světového hráče, je podle mě třeba v procesu integrace Evropy jít ještě dál.

4. Výhody pro každého z nás

Ne, nepatří sem jenom na mnoha místech omílané dotace. Studentské programy ERASMUS nebo Commenius dávají studentům dříve netušené možnosti. Díky Schengenskému prostoru můžeme cestovat, kam chceme, a na hranicích nikoho nezajímá, co si s sebou vezeme. Pro nás – dnešní mladou generaci – je to naprosto normální, nicméně před 25 lety bylo něco takového absolutně nemyslitelné. Navíc  se podle všeho blíží zrušení poplatku za roaming.

5. V EU máme silné místo

Častý argument proti EU vychází z typické české “malosti”. Názory, že naše europoslance stejně nikdo nebude poslouchat, a že je tudíž zbytečné tam někoho posílat, pramení z mýtu o trpitelském údělu českého národa. Ale o tom snad někdy jindy. Místo toho několik konkrétních čísel pro srovnání.

Země	Počet europoslanců
Česká republika	21
Rakousko	18
Finsko	13
Švédsko	20

Je sice pravda, že mezi 751 europoslanci je jednoduché se ztratit, avšak ze srovnání se zeměmi, které patří do nejtužšího jádra Evropské unie, vycházíme jako početně silnější! Teď už je to jen na konkrétních europoslancích, ale zatím se zdá, že jsme do europarlamentu vyslali až na výjimky (M.Ransdorf) kvalitní kandidáty.

Jak je zřejmé z výše napsaných řádků, jsem eurooptimista. Pochopitelně ale nemůžu nevidět chyby, které s sebou Evropská unie nese. V první řadě je to nulová vymahatelnost nastavených pravidel, které se týkají zejména rozpočtové kázně. Sice většina evropských zemí schválila fiskální kompakt, to však nezabraňuje zemím jako Itálie, Francie nebo Řecko dál se vesele zadlužovat. Pokud tedy Evropskou komisi čeká v tomto volebním období nějaký úkol, pak razantně v tomto směru zakročit.

Je jasné, že o Evropské unii a jejích chybách a přednostech by mohlo být popsáno celé Magično! a stejně bychom se nedobrali cíle. Na mnoho podstatných věcí (populistické kauzy typu pomazánkové máslo nebo tikající bomba přistěhovalců v EU) pochopitelně nevyšel prostor a některé důležité otázky jako např. suverenita země v procesu integrace by byla na několikahodinovou filosofickou debatu. Každopádně tento článek chci uzavřít jednoduchým sloganem. BÝT V EU MÁ SMYSL!!!

Ondřej Elbel, Sp